Sayonara.cz


Tátové sobě 4 – Náš den

23. 11. 2015, autor: Petr Kolenatý, kategorie: Co řeším | Komentářů: 0

Bude z toho bestseller? Tuto otázku jsem si položil po dokončení minulého dílu, který byl možná zlomový. Pokud totiž něco zopakujete třikrát, je jasné, že to půjde. Dnes bych chtěl napsat pár řádků o denním programu s dítětem. Nebojte, nebude to nic složitého. Ale dítěti nějaká základní pravidelnost vyhovuje, takže by se měly jednotlivé dny vzájemně trochu podobat. Není ale vůbec potřeba vstávat na budíka, nebo naopak ukládat toho drobečka do postele až když sám vytuhne u televize. V tom nejmladším věku se maličká stejně budila celkem často na krmení a s tím spojené přebalení. Stačí v tu chvíli sladit spánek, jídlo a přebalování. Nic víc od nás dospělých nepotřebuje. Tedy kromě dostatku energie na noční vstávání. Nejmenší děti to tak mají, že se budí zhruba po dvou hodinách. A moc neřeší, jestli je zrovna den nebo noc. Jelikož se jednalo o kojení, bez mámy to nešlo, ale nebylo to tak, že bych nevstával. Nejčastěji jsem přebalil a dělal takovou okolní podporu – přines, podej, umej a tak. Nebylo to vždycky, ale mámě se to hodilo. Když už malá nepila mateřské mléko, dostala večer kaši a sunar a byla schopna prospat skoro celou noc. Případně se vzbudila na přebalení někde uprostřed noci a o to jsme se nějak vystřídali. Od doby, co začala trochu chápat svět, se ráno vzbudila okolo deváté hodiny. Přebalit, k snídani dostala kaši a přesnídávku Hami 100% ovoce, nebo později i jiný druh, aby měla trochu změnu. Po snídani jsme ji začali dávat postupně na nočník, protože měla stolici většinou ráno, takže jsme toho využili, aby si zvykala. Šetří se tím čas a energie na mytí podvozku. Pro tátu ideální, vyhodíš to do záchoda a nic neřešíš. Dopoledne potom probíhaly různé hry doma – všude po bytě. Teď, ve věku dvou let a kousek, už pomáhá mámě nakrmit kočku, psa, dát nový pytel do kýble na pleny, pověsit mokré prádlo, sundat to čisté a poslední hit je zametání smetáčkem. Prostě se snažíme, aby měla dost reálných činností, při kterých nás bude moci napodobovat. Během dopoledne dáváme svačinu – obvykle bílý jogurt s přídavkem sezónních šťáv ze zahrady. Nejsme žádní eko aktivisté, ale proč dávat dítěti chemii, když nemusíme. Někdy přidáme kousek rohlíku – bílého. Po svačině je chvíle pro hry a přípravu na procházku venku. Bez kočárku nedojdeme daleko, ale trochu si pohrajeme s míčem, na pískovišti, v létě u bazénku nebo lavoru, kreslíme do pisku, sbíráme kamínky nebo šišky a házíme je do louže, koukáme okolo na auta, letadla, stromy, lampy, atd. Cílem je rozvíjet jemnou motoriku, pojmenování věcí, chůzi a běh. Jestli uvažujete, zda umístit dítě do lesní nebo normální školky, dejte ho do té lesní. I když nejste bioblázni, uvidíte, že mu to prospěje. Jasně, záleží na dostupnosti, finanční stránce věci a dalších faktorech, ale přemýšlejte o tom. Naše procházka končí okolo dvanácté hodiny zase doma (to je divné!) a přichází oběd. Někdy si jej prineseme ze školní jídelny, jindy vaří máma nebo babička. Teď už krmíme normální jídlo, takže jeho příprava není tak náročná jako dříve. Po obědě je na řadě nočník a odpolední spánek. Ten trvá od jedné do tří, plus-mínus půl hodiny. Po probuzení zase nočník nebo přebal, a další porce her, malování na tabuli, na papír, nekonečné hry s Lego Duplo nebo tahání vozíku různě po domě. Už jsme rozestavěli i krámek Penny a tak mohou probírat každodenní nákupy. Cenová politika našeho obchodu je ale celkem fádní. Všechno to totiž stojí „či“ (tři – pozn. překl.). Samostatnou kapitolou je hraní na různé hudební nástroje – tamburinu, xylofon, plechové zavírací dózy a také zkoušení co okolo vydává jaký zvuk, když se do toho uhodí. Po odpolední svačině chodíme zase ven. Bohužel teď, s posunem času a krátkými dny, už musíme ven před svačinou. Když to počasí dovolí, bereme si jídlo s sebou. Když je větší zima nebo prší, sníme svačinu doma. Venku si zase hrajeme a koukáme kolem sebe. Večeře přichází na řadu po procházce, zhruba kolem šesté. Dříve jsme dávali kaši, teď už je to většinou rohlík nebo chléb s něčím. Následuje pohádka – večerníček nebo něco z počítače a jde se do postele. Ještě chce tak 3x na nočník a pak už usne. Naše malá spí v noci tak 11 hodin, odpoledne teď asi půl hodiny. Ale spala dřív i dvě hodiny. Moje sestra říka, že je to hodně, protože její kluk spí kolem 10 hodin v součtu maximálně. Někdy méně. Tento díl je u konce a už se zase těším na další. Částečně jsem jej psal na cestě do USA, kde jsem byl služebně na týden. V letadle bylo dost času, takže jsem rád, že jsem se rozhodl psát všechno na mobilu, který jsem měl pořád po ruce. Přeji vám příjemný advent a třeba do vánoc ještě stihnu jeden díl.


Tátové sobě 3

11. 10. 2015, autor: Petr Kolenatý, kategorie: Co řeším, Tipy, rady a návody | Komentářů: 0

Vítejte u třetího pokračování seriálu o dětech z pohledu otce. Bohužel následuje se zpožděním – tady si dovolím trochu odbočit.
Moje pracovní a stavební vytížení bylo během léta opravdu velké. Stihl jsem také připravit se skauty letní tábor, jet tam s nimi na týden (v rámci své dovolené), v srpnu potom na týden služebně do Thajska a od září mi chybí v práci jeden kolega, takže toho mám až nad hlavu. Navíc stále probíhaly nějaké práce na dokončení domu.

Nyní ale zpět k tématu. Sám jsem se dalšího pokračování už nemohl dočkat.
Neopomenutelnou kapitolou života dítěte je jídlo, strava – neboli různá mléka a kaše, později polívčičky a ještě později konečně něco, co už se alespoň trochu podobá normálnímu jídlu.
Naše malá jedla prvních několik měsíců života jen a pouze mateřské mléko. Píšu jedla, přestože to pila, ale nakonec bylo to její jediné jídlo a pití, takže vlastně to jedlo-pila.
Později jsme jí začali dávat jako příkrm na noc kaši a jako pití „sunar“ (nebo adekvátní výrobek jiné značky) a dětský čaj. To později nastalo zhruba v jedenáctém měsíci jejího života, když téměř ze dne na den přestala chtít pít mléko od mámy. Sunar jsme v té době už měli a přidávali do kaše, takže to nebyl žádný problem na něj přejít.
Kdybyste to někdy šli kupovat, Sunaru je více druhů – podle věku dítěte. Vlastně na všech jídlech pro děti je uvedený minimální věk.
Těsně po kaších a sunaru jsme začali s jednodruhovými polévkami ze zeleniny. Mrkev, kořenová petržel, celer a později i brambory. A když je tohle bez problémů nebo alergií, začínají se dávat dva druhy najednou, potom tři a více. A další jsou potom na řadě maso – zeleninové příkrmy. Maso jsme dávali kuřecí, hovězí (svíčkovou nebo roštěnou), rybu moc nejedla. Brzy lze zařadit také rýži, je potřeba dávat pozor pouze na lepek, který se vyskytuje v potravinách s obsahem pšeničné mouky.

Je to prostě takové zkoušení, občas jsem si připadal jako v chemické laboratoři. Na téma dětské výživy existuje asi milión knížek, takže stačí vybrat si jich tak setinu a ještě pořád to do smrti nepřečtete. Vyplatilo se nám vypůjčení si knížek z knihovny.
S pitím to tak složité nebylo, začíná se mateřským mlékem a když to nejde, nahradí se sunarem a přidávají se bylinné čaje – podle věku dítěte. Časem přidáte i ovocné čaje a různé šťávy z ovoce. Tady jsme využili zahrádky a ždímali z ní, co se dalo – maliny, jahody, ostružiny. V zimě příšly na řadu pomeranče, jablka. Kupované džusy jsme zatím nechali stranou. Celkem dobré jsou přesnídávky od Hami – 100% ovoce, které jsme přidávali k neochucené kaši. To jedla i sama, jak moc jí to chutnalo!
Podle těch nejchytřejších chytrých knížek by se děti do dvou let věku měly krmit jen jídlem, které je pro ně uzpůsobené. Není ostré nebo přiliš slané a kořeněné. Sposta rodičů to neřeší a krmí dětí vším, co jim chutná. Potom se ale nemohou divit, že mají děti všelijaké alergie a zdravotní problémy. Nemusí to být jídlem, ale zdravá a vyvážená strava je důležitá I v dospělém věku, takže u dětí by měla být snad ještě důležitější. Teď ve věku dvou let a několika málo měsíců jsme se rozhodli dávat plnohodnotnou stravu dospělých a proto chodíme do školní jídelny pro obědy a o víkendu vždycky něco uvaříme. Školní jídelna má svou výhodu v tom, že za 62 Kč dávají celkem velikou porci, takže se z toho nají jak malá, tak I maminka. Dokonce občas něco zbude tátovi k večeři. Co víc si přát. Snídaně a večeře řešíme pečivem s tradičním pomazánkovým, lučinou, tvarohovou pomazánkou, plátkovým sýrem, šunkou, někdy kaší.

Jídlo pro dítě bych shrnul na závěr asi takto: všeho s mírou, zkoušet pomalu a nedávat dítěti všechno, co jíme my.

Těším se na setkání při čtení příštího dílu tohoto miniseriálu. Budu v něm popisovat průběh obvyklého dne s dítětem a jak to zvládáme.

 

Aktualizováno dne 22. října 2015

Tagy: , , , , ,


Tátové sobě 2

27. 4. 2015, autor: Petr Kolenatý, kategorie: Co řeším, Tipy, rady a návody | Komentářů: 0

Netrpělivě čekáte na další díl nového českého seriálu Tátové sobě? Tak to jste tady správně!
Minule jsem se vůbec nezmínil o jedné důležité věcičce, a tou je monitor dechu pro kojence. Co zase? Jasně, chápu. Je to tak, že kojencům do zhruba půli roka věku, se může stát, že přestanou dýchat a udusí se. Děje se to ve spánku z dosud nezjištěné příčiny a jmenuje se to syndrom náhlého úmrtí kojenců. Bohužel se tomu dá předejít jen použitím monitoru dechu, který hlídá dechovou frekvenci dítěte a podle toho vyhodnotí, že se dítě už dlouho nenadechlo a spustí alarm. Nejdřív jen pípá, potom začne řvát jako budík. Řve to, a dál? Koukli jsme, jestli malá dýchá – pohyb hrudníku, položení dlaně těsně před nos a pusu, poslech. Pokud zjistíš, že to byl jen planý poplach, necháš dítě spát a znovu zapneš monitor. Plané poplachy se dějí hlavně u větších dětí, jakmile se hýbou v postýlce, tak se občas přetočí pryč z podložky. Budete-li mít pocit, že dítě fakt nedýchá, je nejlepší po něm hrábnout do postýlky a vyndat ven. Může se stát, že se tím probere a začne zase dýchat, ale kdyby ne, tak se musí začít s oživováním. Tady už pomůže záchranář na telefonu na čísle 155.
Později jsme si pořídili klasickou chůvičku pro poslech. Máme Philips Avent a musím říct, že za ty peníze je to docela dost muziky. Sice nemá displej, ale 5 modrých diod dokáže signalizovat hlasitost projevu snímaného na dětské jednotce. V kombinaci s přenosem zvuku je možné sledovat, co se děje v postýlce. Na dětské jednotce je taková bludička noční světlo, které nepoužíváme a možnost zapnout systém Page, který zapípá na rodičovské jednotce. To je spíše funkce pro větší děti, zatím to nemáme vyzkoušeno. Výhodou jsou baterie v obou částech, zároveň obě části fungují i na síťový adaptér.

Další vychytávkou je lampička na noční svícení. Při rozsvěcení a zhasínání se nám malá budila. Nainstalovali jsme tedy obyčejnou lampičku se závitem E27 (velký žárovkový závit) a dali do ní dálkově ovládanou LED žárovku. Dají se na ní měnit barvy a intenzita světla. S příkonem pouhé 3W se nebojíme nechat ji v zásuvce celou noc. Nemusím lézt z postele, rozsvěcet velké světlo a vidím co malá dělá v postýlce.

Neuvěřitelně složitou věcí se nám zdál výběr plenkových kalhotek (dále jen pleny). Kdo nechce používat jednorázové, koupí si cca. 120 kusů bavlněných plen a bude je prát a žehlit. To není náš případ, takže jsme museli vyzkoušet, které plenky budou nejvhodnější. Začali jsme oranžovými Pampers. Nejsou nic moc, ale za tu cenu patřily do výbavy pro případy, kdy bylo potřeba přebalit např. na pět minut před koupáním. Na to je škoda plýtvat plenkou za 6 korun. Zkoušeli jsme také zelené Pampers, kde reklamy hlásají dvanáct hodin v suchu. Přes den jsme se nikdy nedostali přes hodinu a v noci přes pět, aniž by malá začala mít škytavku (známka toho, že je mokrá) nebo se v noci vzbudila. Později jsme vzali privátní značku DM drogerie Babylove a nedáme na ně dopustit. Ekologická varianta má víc buničiny a proto se nám osvědčila na spaní. Přes den tedy používáme DM Babylove a střídáme s Teta Happy Baby. Na noc dáváme Babylove eko. Také je potřeba sledovat, jestli nemá příliš těsné oblečení, které by tlačilo na plenu.
Na přebalování máme starý jídelní stůl, na kterém je položena speciální přebalovací podložka. Na bocích je vyvýšena do tvaru U, takže brání dítěti, aby se převalilo do strany. Dal by se koupit celý přebalovací pult se skříňkou dole, ale ten jsme nevzali. Má výhodu, že je vyšší, takže záda rodičů tolik netrpí. Na mytí podvozku se prodávají speciální vlhčené ubrousky pro děti – šetrnější k jejich pokožce. Nám se neosvědčily, takže jsme je vyměnili za papírové kapesníky v krabici a trochu vody do misky vedle. Vlhčené vozíme jen na cesty. Po přebalu mažeme Bepanthenem, je sice trochu dražší, ale funguje i v parném létě.
Končím o plenkách, jídlo je větší zábava, ale to až v dalším dílu.


Tátové sobě – první část

16. 3. 2015, autor: Petr Kolenatý, kategorie: Co řeším, Tipy, rady a návody, Zdraví a životní styl | Komentářů: 0

Jak to všechno začalo…

Před necelým měsícem jsem se zeptal v práci kolegů, jestli už někdo napsal knihu na mobilu. Jako že by ji celou vyťukal na tu titěrnou klávesnici pod Androidem nebo Windows mobile. Prý o nikom takovém ještě neslyšeli. Zatím to asi nevydá tak uplně na knihu, spíš bych rád sepsal svoje zkušenosti s dítětem v rodině. Cože táta? Jaké můžeš mít asi tak zkušenosti? Klid mamky. Bude to jiné, než knížky pro matky, protože tato kniha pro ně primárně určena není. Je totiž pro otce! Ano, pro nás tatínky, bez kterých by se děti netěšily na večery plné rozmazlování. Maličko teď předbíhám.
Na začátku všeho je vztah a okamžik, kdy si dva řeknou, že by chtěli mít spolu dítě. Nelekni se, až to uslyšíš i od své milované, jednou na tohle téma dojde. Miluješ-li tu ženu, nezaváháš s odpovědí. A pokud zaváháš, možná to vezme sportovně, ale pokud ne, může to být začátek konce vztahu. Nicméně my šťastnější jsme na tuto jednoduchou otázku odpověděli správně a pravděpodobně nám milovaná ženuška brzy oznámí „jsem v tom“. Nebo přijde MMS s fotkou proužků na těhotenském testu. Dva proužky značí pozitivní test. V každém druhém filmu o tom mluví, takže pochyby nejsou na místě. Gynekolog je při příští návštěvě spolehlivě rozpráší.
A je to tady, přípravy začínají! I když se podle babských rad nemá kupovat na dítě nic předem, těžko si představit, že to někdo nechá na poslední hodiny před porodem. „Kde jsi, asi už budu rodit?!“, „Vydrž, jsem na cestě z IKEA s tou novou postýlkou.“
Táto, ženská bude potřebovat oporu, obzvlášť při obtížích v těhotenství. Hlavně už začíná plánovat a nakupovat pro děťátko. K tomu se nám hodila knížka Velká kniha o mateřství, kde jsou dobře popsány přípravy na příchod potomka. Seznam věcí a jejich přibližné počty. Vypadá to jako volovina a přesně ten druh věcí ze skupiny „co zase šílí, tolik?“, ale není to přehnané. Upřímně, čím méně toho budeš muset shánět na poslední chvíli, nebo první den po porodu, tím lepší pro tebe. Oslava s kamarády se může protáhnout, kocovina bude silnější a co potom. Až půjdeš druhý den do porodnice, vezmi s sebou hezkou kytku, i kdyby Tě s ní personál vyhnal z pokoje, na chodbě se pro ni snad kousek místa najde. V každém případě je to hezké gesto, které ji určitě potěší.
Už víš, jestli chceš být u porodu? Nikdo tatínky nenutí, ale budoucí maminky to mnohdy ocení. Zkusil jsem si to a musím říct, že jsem to čekal horší. Je pravda, že porod byl relativně rychlý a bez komplikací. Podle mého názoru když personál pozná, že se na porodním pokoji děje něco špatného, mají právo otce vykázat ven. To naštěstí nebyl náš případ. Porod nemá cenu řešit, raději se vrátím ještě k přípravám. Dítě bude potřebovat naplnit základní potřeby. Jídlo, spánek, převoz a vyměšování. Potřebuješ tedy postýlku s matrací, potahem na matraci, nepročůratelnou podložku, prostěradlo, deku 3x různě silnou. Napsal jsem to v pořadí, jak ty věci budou na sobě odspodu. Myslím, že není třeba nutně kupovat úplně novou postýlku, najdeš-li zachovalou použitou. Matraci koupíš beztak novou, kostru postele umyješ nebo případně nalakuješ nezávadným lakem na dřevo. Ušetříš tak minimalně 500 – 2000,- a to není k zahození. Pokračuji převozem. Sedačka do auta je dnes už nutností danou zákonem – do auta už bez ní dítě prostě nesmí. My jsme první sedačku koupili v sadě s kočárkem a mělo to velkou výhodu. Sedačka se dala zacvaknout do spodní konstrukce od kočárku. Je to super na pojíždění po nemocnici, v nákupním centru (nezkoušeli jsme to, ale viděli). Pokud potřebuješ levný kočárek, tato funkce tam určitě nebude. Potom stačí si jen rozmyslet, jestli je lepší značkový z druhé ruky nebo méně značkový fungl nágl nový. Jelikož už dávno neexistuje nic jako pravý český kočárek, je skoro jedno, co si vyberete. Obecně platí zhruba poměr kvality a ceny. Jsou z Polska, Číny nebo mají různé komponenty poskládané dohromady v Čechách nebo zase v Polsku. Koupili jsme si Roan Marita v trojkombinaci plus ta autosedačka. Díky velké a hluboké korbičce nebyl problém ani v zimě, všechno se do něj hezky vešlo. Je to kočárek se čtyřmi neotočnými koly, hezky houpá a zvládne i polní cestu, aniž by z dítěte vytřásl duši. Technicky jsme zatím nezaznamenali problém, pouze na začátku vrzala kolečka. Nepomohlo WD40 ani olej do šicích strojů, takže musela přijít na řadu grafitová vazelína. Zabrala a od té doby je pokoj. Kočárek nijak často nemyjeme, přesto (nebo právě proto) mě překvapil rez na chromových ráfcích kol.
Potom co naše malá holčička už odrostla první autosedačce, pořídili jsme druhou od 9 do 36 kilo. Je to Cybex Palas 2 bez izofixu. V autě nemáme přípravu na izofix, takže jsme to ani nemuseli řešit. Z počátku jsme se báli objednat sedačku s tímhle pultíkem je a bude tam do 18kg. Malá má teď 11,5kg, takže jí pultík vydrží tak do tří let. Přiznám, že kdyby tuto sedačku neměla už koupenou a vyzkoušenou sestra, asi bychom ji nekoupili. Naštěstí jsme nezaváhali, vyplázli necelých pět tisíc a koupili ji. Danuška si na ni zvykla velmi rychle a cestování čelem vpřed si oblíbila. Už sama zvedá ruce na instalaci pultíku.
V brzké době budeme kupovat první golfky, které jsme si zatím ještě nevyhlédli, ale už budeme pomalu muset nějaké vybrat.
Přichází na řadu jídlo a vyměšování. Pokud máma kojí, prvních několik měsíců to může dítěti stačit. Tím si ušetříte spoustu starostí. Moje sestra řekla, že je to jediné dětské jídlo, které je pořád připravené a má tu správnou teplotu. My jsme začínali s příkrmem na noc – kaši, aby malá vydržela spát celou noc. Bez kaše se budila nad ránem na kojení. Naštěstí jsme měli dobré plenky, takže s kaší vydržela 12 hodin spát. S kaší přichází první čaje, ovocné domácí přesnídávky, zeleninové jednodruhové pyré, později vícedruhové a ještě později s masem. Kuřecím, krůtím, králičím, libovým hovězím. Cože? Co to melu? Jo, přesně tak, připadal jsem si jako v cizím světě. Tolik kaší a jiných – jak s oblibou říkám – blebajzů, snad ještě pohromadě nebylo! Dali jsme přednost čerstvému jídlu, které na další dny zamrazíme, před konzervovanými skleničkami. Nejsme sice nějací eko nebo bio blázni, ale domácí je prostě domácí a čerstvé.
Rozhodl jsem se nechat úvodní článek kratší, v jeho druhé části se budu věnovat plenkám a hrám. Nepíši hračkám, ale hrám zcela záměrně. Hračka je prostředek, ale hra musí být zábavná, o to tady běží.


V čase předvánočním

17. 12. 2014, autor: Petr Kolenatý, kategorie: Co řeším | Komentářů: 0

Naši předkové asi nebyli hloupí, když vymysleli advent. A nechtěl bych se bavit o tom, kdo a proč jej vymyslel, nebo jak to celé vzniklo, spíše se chci dobrat k jinému tématu. Adventní čas nám dovolí uvědomit si, že vánoce jsou už za dveřmi a my ještě nemáme nakoupený ani jeden dárek, napečené cukroví, uklizený byt, atd. Všechno tohle je ale pořád spojeno s materiální úrovní našeho já. Když jsem byl menší, naše máma vždycky před vánoci uklízela celý byt, měnila výzdobu bytu za vánoční (tohle dělala 4 krát v roce s každou měnící se výzdobou), někdy se stalo, že bylo potřeba vymalovat. Takže když jsem poprvé trávil vánoce s mou přítelkyní sám, připadal jsem si takový nevyužitý. Nikde žádné přehnané uklízení, výzdoba pouze střídmá, aby nezabrala hodiny. Najednou jsme měli ten čas jen pro sebe. Měl jsem čas přemýšlet, hodnotit uplynulý rok (takzvané bilancování), plánovat na nadcházející rok, odpočívat.

Bilance mého roku k 17.12. je následující:

  • Naše malá holčička zestárla od minulého prosince o 12 měsíců – vlastně všichni jsme zestrárli stejně, ale na ní je to nejvíc poznat
  • Utratil jsem nějakou sumu za rozšíření našeho domu, kterou snad nebudu muset splácet do konce života
  • Nezměnil jsem zaměstnání, ale možná během příštího roku změním zařazení v rámci firmy
  • Podařilo se mi, jako vedlejší produkt stavby, kompletně rozkopat a nechat zarůst naši krásnou zahradu
  • Zjistil jsem, že když nemám uklizeno před plynovým kotlem na podlaze, ozve se hlasité Buuuuuuum, až to práskne s dveřmi – naštěstí zahořel jen chuchvalec prachu a nic horšího se nestalo
  • Zvládli jsme 184 dnů bydlet u tchýně (které moc děkuji za poskytnuté přístřeší a shovívavost)

Plány na příští rok:

  • Plánujeme koupit maličko větší auto, než je VW Polo Variant. Takže kdybyste Polo 1,9TDI 66kW r.v. 1999 někdo chtěl, bude k mání někdy v půli roku 2015 s čerstvou STK, najeto zhruba 250.000km, tmavě modrá, dvě sady kol a disků, fotky dodám na požádání – konec inzerátu
  • Chtěli bychom u domu postavit krytou terasu na letní a podzimní posezení
  • Dokončit detaily kolem domu – chodník, vrata, plot, obnovit zašlou slávu naší zahrady
  • Snad se nám podaří vyjet na pár výletů jako celá rodina pohromadě
  • Budeme dále svědomitě vychovávat naší malou holčičku
  • Jůůů, pojede se zase na pořádný tábor – už to slyším z úst našich skautů a skautek, chceme jet zase na naše oblíbené místo v  Mezholezích a na celých 14 dnů

Obecně rok 2014 hodnotím jako produktivní, ale uteklo mi to jako voda. Neřekl bych, že jsem měl víc než jeden den, kdy jsem se opravdu zastavil a nedělal nebo nepřemýšlel. Přemýšlení mi nevadí, vadí mi naopak, když na přemýšlení nemám čas. To nesnáším. A toho byl tento rok opravdu plný. Hlavně na stavbě tváří v tvář nedočkavého řemeslníka se musíte umět rychle rozhodovat a o věcech příliš nepřemýšlet.

Přeji všem klidné a pohodové prožití vánoc a v novém roce jen samé radosti a žádné starosti!


Landau im Pfaltz – starobylé město v srdci Německa

8. 9. 2014, autor: Petr Kolenatý, kategorie: Tipy na výlety | Komentářů: 0

Není tomu tak dávno, co jsem si, díky své práci udělal výlet do města Lindau u Bodamského jezera. Dnes je 8.9.2014 20:57 a sedím na hotelu v Landau im Pfaltz. I tady má naše firma jednoho z dodavatelů, takže jsem měl příležitost podívat se na hodinku do malebných uliček v centru města. Podle průvodce s obrázky se dá velmi dobře zorientovat a najít Rathausplatz se starou tržnicí, novou a starou radnicí, kousek dál je ještě starý dům z doby gotiky, kde se nacházejí dvě patra pavlačí shlížející do dvorečku uprostřed domu. Všude kolem je cítit vůně kávy, protože vlahý letní večer vybízí k posezení pod slunečníkem. Potkal jsem i několik hrázděných domů, které nesly letopočet stavby 1769. Pokud budete mít někdy cestu kolem, Landau stojí za návštěvu a nemusíte na ni mít celý den.

Tagy: ,


Lindau – perla u jezera

8. 9. 2014, autor: Petr Kolenatý, kategorie: Nezařazené | Komentářů: 0

22.7.2014 14:00 ještě v uspěchané Plzni, ten samý den okolo 19:00 v líném a odpočívajícím Lindau – krásném městě „v“ Bodamském jezeře. Ty uvozovky jsou lehká nadsázka, i když historické centrum města je postaveno na ostrově v jezeře, kam vedou pouze dva mosty – jeden pro auta a pěší, druhý pro vlaky. Dovolil bych si označit Lindau za perlu, protože na mě tady dýchá trocha středomořského vzduchu z přístaviště, alpské vrcholky se zrcadlí v jezerní hladině, a místní domy pamatují hlahol ze středovekého tržiště.


Letní vs. zimní čas

31. 3. 2014, autor: Petr Kolenatý, kategorie: Co řeším, Zdraví a životní styl | Komentářů: 0

V neděli ráno jsme oslavili příchod letního času. To je období, kdy já osobně vstávám brzy se sluníčkem a večer jsem unavený už okolo šesté, i když slunce zapadá o čtyři hodiny později. Ty čtyři hodiny může člověk ale využít například k přemýšlení nebo zábavě. Jak jste na tom vy s letním časem? Mě docela vyhovuje, ale dokázal bych si představit, že v létě slunce zapadne v 9 místo v 10. Možná bychom se zbavili toho tolik diskutovaného přechodu na jeden nebo druhý čas. A tím pádem zvýšené zátěže pro organizmus. Cože? A není to jedno, jestli vstávám v 6 nebo v 5? Možná ano, možná ne, ale když si tělo zvykne na nějaký režim, není snadné jej změnit. Osobně bych se tedy přikláněl spíše ke zrušení letního času a ponechání pouze zimního (tedy středoevropského) času.

Ať bude čas jakýkoli, jeho efektivní využívání už je pouze a jen na každém z nás. Momentálně trávím  hodně času prací (v zaměstnání), hodně času s rodinou, málo času na zahradě a ještě méně ostatními aktivitami. Bohužel Sayonara.cz je na tomto žebříčku zhruba na 12. místě a proto tady nepřibývá mnoho článků. Všiml jsem si, že i přes tento nedostatek, tady za posledních několik týdnů vzrostla návštěvnost, což mě nutí se nad tímto blogem zamyslet a věnovat mu alespoň trochu času. Jelikož se už naše malá holčička umí obrátit ze zad na bříško sama, budu potřebovat hodně času na hlídání a rukou na chytání. A to se moc neslučuje s psaním na počítači. Třeba to půjde, uvidíme.

Tagy: , , , , , , , ,


Raketová kamna

26. 2. 2014, autor: Petr Kolenatý, kategorie: Bydlení, Dům a zahrada | Komentářů: 0

Na webu Alternativnibydleni.eu vyšel nový článek o Raketových kamnech


Bez hypotéky II.

5. 2. 2014, autor: Petr Kolenatý, kategorie: Nezařazené | Komentářů: 0

Vyšel další článek ze seriálu Bez hypotéky.

Mrkněte na to http://alternativnibydleni.eu/bey-hypoteky-ii/